A jsme zase na konci, půl rok od Celostátního setkání mládeže je pryč… Týden opět utekl jak voda… Tentokrát si ale nezabalíme saky paky, ani nehodíme krosnu na záda, dokonce ani nenasedneme do speciálně vypravovaných vlaků…

  Vždycky, když nastává loučení, vzpomenu si na jednu scénu z Cimrmanovské hry “Dobytí severního pólu”… Hlavní hrdina tam teskně volá  “Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny…” A pak pokračuje jedním výrazem, který si nemůžu dovolit na KlokBlogu publikovat;-), a zakončuje “… to je mi smutno!”… 

  No… I mně bylo trochu smutno, když jsem 19. srpna opouštěla ty, už pro mně staré známé, Klokoty… Ale pak jsem se zhluboka nadechla a řekla si, že život jde dál a že přece CSM tu bylo od toho, aby nás na té naší cestě pořádně nakoplo, ne naplnilo smutkem…

  Takže je čas vyrazit a dávat to, co nám tohle setkání dalo zase dalším a dál…A že toho bylo, to jste mohli celý tenhle týden číst v příbězích a svědectvích jednotlivých lidí (kterým tímto moc děkuju za to, že mi nedali košem...;-), kteří se CSM zúčastnili…

  Ale přece jenom, když se vám někdy zasteskne, tak nezapomeňte, že na občasném zavzpomínání není nic špatného… Dejte ale pozor, aby se CSM nestalo jen krásnou vzpomínkou, něčím, co jen bylo a konec zvonec… Tak to přece není! CSM neskončilo na Klokotech! Vždyť CSM může pokračovat v každém našem novém dni… ;-)


  PS: A co třeba udělat nějakou afterparty? Co takhle například 18. - 20. 7. na Velehradě...;-) Ale tam samozřejmě půjde o mnohem víc! Takže na viděnou na ActIv8, nebo kdekoliv jinde ;-)