Všimli jste si? Postřehli jste to? 13. 2. 2008 je to právě šest měsíců, tedy JEDEN PŮL ROK, ode dne, kdy začalo Celostátní setkání mládeže v Táboře-Klokoty 2007.
Čas plyne jako voda… A to se jen tak neříká, to je fakt! Nezdá se to přece jenom mně, ne? Nezdá se jen mně, že je to skoro včera, co jsme odjeli z Klokot? Pár dní, co znělo nad Táborem to známé “Jako jsem já vás…”, pár hodin, co jsme pozorovali na obrazovce reklamu na O, God, co jsme se smáli Igráčkovi. Pár chvil od toho, co jsme poslouchali SBMku a Credenc, hledali oranžové vlaječky pořadatelů, abychom se našli a čekali v, na první pohled, nekonečně dlouhých frontách na jídlo. Pár okamžiků od toho, kdy na podiu stála Rebecca St. James a co jsme v dlani drželi mušle z Haity… Na rukou měli otisky s nápisem “signály.cz” a kolem sebe plno lidí, s kterýma nás cosi spojovalo...
Kdyby pár okamžiků, pár hodin, pár dní... I když to zní neuvěřitelně, je to už fakt šest měsíců. Ale? Ale 19. srpen - to přece nebyl konec setkání. Nebo spíš - to neměl být konec. Měl to být teprve začátek!
CSM patřilo mezi ta “zrající setkání”. Mezi ta, z kterých lidé čerpají ještě dlouho po něm. Nebo spíš - která v člověku postupně dozrávají, postupně se odhalují... Mezi ta, jejichž význam si na místě ani plně neuvědomíte a dojde vám to až časem.
Na CSM se sešlo kolem 6 000 mladých lidí, kteří se společně setkali a oslavili tak Krista. Někteří z nás se sem přijeli rozhodnout, někteří posilnit ve víře, někteří zase zapařit na Rebeccu... Někteří jeli se spolčem, jiní sami… Mnozí zde poznali nové přátele, mnozí zas poznali lépe sami sebe, mnozí se přiblížili Kristu… Tohle táborský setkání zasáhlo do života hodně z nás. Do některých míň, do některých víc... A tak, i když možná někteří nejdřív jeli prožít jen další část svých prázdnin, na mnoha srdcích zanechaly dny od 13. do 19. srpna silné stopy...
Každý, kdo se tohoto setkání zúčastnil, prožil a uchoval si něco jiného. Něco jedinečného a neopakovatelného, za co patří Bohu dík.
A zní i po půl roce CSM v našich srdcích? I teď? V únoru, který je tak kontrastní proti teplému, prohřátému srpnu?
Celý týden, od 13. do 19. února, budou na signály.cz vycházet jednotlivá svědectví a vzpomínky lidí, kteří se setkání zúčastnili. Někteří z nich byli osloveni, jiní ne... A nic nebrání tomu, aby ses i Ty nepodělil s druhými o to, co jsi v Táboře zažil a čím bylo toto setkání pro Tebe!
Tak se koukni se zpět…
Komentáře
Ano, na tomhle setkání jsem načerpala hodně duchovní síly a odvahy. Vždycky je mi líto, když taková akce skončí, protože moc dobře vím, že v běžným životě není víra zábavou ale je to boj (s okolím i se sebou). A atmosféra setkání i přátelé, se kterými jsem se tam potkala mi moc schází...
CSM pro mě hodně znamenalo a taky něco změnilo. Jsem hrozně moc vděčná za nové prožitky a přátele. Opravdu jsem ráda, že jsem měla tu možnost se tohoto setkání zůčasnit!
Snad nikdy nezapomenu na večerní vigílii, kdy jsme zpívali: "Příjď ó Pane, příjď do našich srdcí a rozsviť světlo svojí lásky v nás..."
Myslím, že Tábor pro mě byl takovej odrazovej můstek a doufám, že ho dostatečně využiji a s Boží pomocí budu moci dlouho letět :-)
Majkii, to není možné, že už je to půl roku!!! Toto letí a je pravda, že až teď si uvědomuju, jak důležité bylo,že jsem v Táboře byl! Máš pravdu v tom, že až s odstupem času poznáme, proč si pro nás Bůh připravil zrovna tu onu cestu a jsem vděčný za to, že jsem ji přijmul. Jsem rád, že jsi sem napsala a udělala takové hezké ohlédnutí :-) Díky
Majkíí,díky za vzpomínky.Myslím,že Táboře sme všeci nechali kůsek svého srdce.
Ano, na tomhle setkání jsem načerpala hodně duchovní síly a odvahy. Vždycky je mi líto, když taková akce skončí, protože moc dobře vím, že v běžným životě není víra zábavou ale je to boj (s okolím i se sebou). A atmosféra setkání i přátelé, se kterými jsem se tam potkala mi moc schází...
Člověče, ani bych nečekala, jak mě taková akce může ovlivnit.. a jak se mi může líbit! Byla pro mě, viděno z odstupu, asi důležitější, než jsem si myslela.
Díky za ni!
Překrásný článek majkii. I pro mě setkání bylo velmi vyjmečný. Jel jsem na setkání, bez toho aniž bych něco očekávál, ale jsem rád že jsem tam jel, prožil jsem setkání, které ve mě zanechalo překrásné vzpomínky.
No tak, už o tom radši nepište, nebo se z toho ještě rozbrečím! Fakt je to půl roku?!
majkiii, krasny, sem dojata
Poněkud silně mě to připomíná vzpomínky svazáků ve stylu "hlavně, že nám bylo dobře a že jsem se poznali "
Mě CSM dalo vás, tady na signálech. Protože jsem si odtud přivezla odvahu sednout k počítači a být vám k dispozici, aspoň tím málem co jsem.
Kdyz jsem ted v kapli nahledla do zitrejsich liturgickych textu, tak mi prislo naprosto genialni, ze pul roku po Klokotech znovu uslysime v evangeliu o hore Tabor! A jesli mam trochu zavzpominat, tak vzpominam prave na to, jak se menili lidi pred kamerou, podle toho jak sel den za dnem. A snad jeste vic na jistou promenu tech, kteri pak sedeli ve studiu a pracovali na dokumentu a aniz by se setkani ucastnili a dokonce aniz by byli verici, tak je ta neskutecne piplava prace nad filmovym materialem ze setkani nestvala, ale promenovala jejich pracovni dny. Nejvyraznejsi to asi bylo u dramaturgyne CTv, ktere priklusala v nedeli navecer a po te co shledla televizni verzi, byla dojata - a to jeste nebyly vychytane vsechny chyby. Takze to, co jsme prozili na setkani, melo presah i na ty, kdo se ho neucastnili, ale kdo se s nami pak setkali. Bohu diky za krasne svedectvi vsech! z Rima bez hacku a carek neposedna Andrea
Ještě bych ráda dodala, že jsem moc ráda za Signály. Jenom by mě zajímalo, kolik lidí sem spolu se mnou přivedla touha vlastnit jojo..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.