Rozhovor s P. Martinem Šmídem, duchovním týmu Tý-klub.

P. Mgr. Martin Šmíd se narodil 25.8.1970 v Krnově. Po studiu na Střední průmyslové škole v Bruntále a po základní vojenské službě se vydal na svou cestu ke kněžství. Tu zahájil v roce 1990 v Teologickém konviktu v Litoměřicích. O rok později započal formaci v AKS Olomouc a studium na CMTF UP v Olomouci. V průběhu studia absolvoval duchovní formaci spirituality Díla Mariina v Itálii. Po jáhenském svěcení v roce 1997 působil jako jáhen – prefekt v litoměřickém Teologickém konviktu. Po kněžském svěcení zastával službu kaplana v Opavě. Poté působil ve farnosti Háj ve Slezsku a byl ustanoven administrátorem dalších dvou farností; později i DC sv. Kláry v Hrabyni. V současnosti je farářem v jedné slezské farnosti Pustá Polom a zastává také službu děkanátního kaplana pro mládež, Biskupského delegáta pro trvalé jáhny v diecézi a Biskupského delegáta pro koordinaci a spolupráci s Hnutími a Novými komunitami v diecézi.

Zdravím, otče Martine. Jak se máte?
No mám se docela dobře. Asi tak, jak se může mít vesnický farář na konci školního roku. Taky se docela těším na prázdniny.
Jak došlo k tomu, že duchovně provázíte Tý-klub? Co Vás k tomu přivedlo?
Na jednom setkání lidí, kteří se zajímají o vydávání svědectví víry, jsem byl osloven Míšou Šimáčkovou a její kamarádkou Luckou, zda bych se neujal této úlohy. Nejdříve se mi moc nechtělo, protože jsem měl už docela dost úkolů i přes prázdniny, a tak jsem odpověděl vyhýbavě, že se ještě ozvu. No a pak jednou večer při modlitbě mi došlo pár věcí, a tak jsem se Míše ozval.
Co je to vlastně ten Tý-klub?
Někdo tomu říká polní kavárna na setkání mládeže, ale já to vidím trochu v širším měřítku. Kávu samozřejmě vařit budeme, ale myslím si, že to má být místo, kde by měli mladí lidé, kteří se budou cítit sami a nebo které nebude zrovna bavit program, najít někoho, s kým si mohou popovídat.
Co má tato skupinka na starosti?
Spolu s  týmem se tedy budeme snažit vytvořit atmosféru naslouchání a přijetí pro každého návštěvníka. Ta káva a jiné má tu atmosféru jen dotvořit..
Co budete mít za úkol v Táboře Vy? V čem spočívá Vaše služba pro tým?
Rozhodně svůj úkol nevidím v organizaci těch věcí okolo Tý-klubu. To nechám mladým z týmu. Můj úkol je být jim oporou a tím, kdo je vyslechne a pomůže třeba vyřešit i nějakou nejasnost. Už teď se modlím za to, abychom tento úkol, který jsme na sebe vzali, zvládli. Abychom prostě taky vytvořili společenství, kde se budou ostatní cítit dobře.
Jak se připravujete na CSM v Táboře?
No pozorně jsem si přečetl dopis z Diecézního centra pro mládež, který mi přišel, a pak také tou modlitbou. Taky se snažím s mladými z týmu spojit za pomocí internetu vždy nějakým slovem k povzbuzení. Snažíme se tak už i teď na dálku vytvořit jakési společenství, když není v našich možnostech se sejít fyzicky.
Jaké jsou Vaše pocity z příprav?
Stručně řečeno: je to očekávání a připravenost.
Měl jste již možnost tým Tý-klubu osobně poznat? Co byste o něm řekl?
Pár lidí znám z dřívějška a s některými jsem se poznal teprve nedávno. Některé jsem ještě vůbec neměl možnost poznat. A ty děcka, které znám, se pro účast v týmu rozhodli proto, že chtějí nabídnout svůj čas i osobnost druhým. A myslím, že to je důležité.
A jeho o jeho hlavě v podobě Michaely Šimáčkové?
V podstatě mohu říci totéž, co jsem řekl o celém týmu.
Čeho se nejvíc obáváte a na co se nejvíc těšíte?
Těším se na děcka a setkání s nimi a obavy zatím nemám.
  Máte už nějaké zkušenosti z podobných akcí?
Samozřejmě. Už jako bohoslovec jsem jezdil na všechna možná setkání mládeže a na jednom z nich jsem už jako kněz úlohu doprovázejícího podobného zařízení jako je Tý-klub na sebe vzal.
  Co Vás ještě před Táborem čeká?
Jsou přede mnou běžné pracovní povinnosti a samozřejmě je i nějaká ta dovolená. Letos to bude kromě Tábora setkání s rodinami a mladými.
Děkuji za rozhovor a těším se na viděnou v Táboře.

Rozhovor připravil Mirek Tlamicha z tiskového týmu