Rozhovor s P. Romanem Dvořákem, duchovním pořadatelského týmu na CSM v Táboře – Klokoty 2007.

Roman Dvořák se narodil 12.5.1978 ve Strakonicích. Po Střední průmyslové škole dopravní v Plzni studoval dva roky Dopravní fakultu Jana Pernera v Pardubicích. Během těchto dvou let dozrálo rozhodnutí odpovědět na volání k životu kněze – do služby Bohu a lidem.

    V roce 1998 vstoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích. V letech 1999-2001 studoval Katolickou teologickou fakultu UK v Praze a formaci ke kněžství prožíval v pražském Arcibiskupském semináři. Poté přijal nabídku studia teologie v Římě, kde v roce 2004 úspěšně absolvoval Teologickou fakultu Lateránské univerzity. Během studia v Římě pobýval v českém semináři – Nepomucenum.

    V roce 2004 byl přijal jáhenské svěcení. Jako jáhen sloužil v Táboře. Od kněžského svěcení v roce 2005 je kaplanem ve farnosti Písek.

Zdravím, otče Romane. Jak se Vám vede?
V době, kdy připravujeme tento rozhovor, se přiznám, že se mám spíš uspěchaně než klidně, protože se blíží nejen setkání mládeže v Klokotech, ale zároveň se blíží konec školního roku, takže vrcholí výuka, ale také jsou již za dveřmi prázdniny a s nimi je spojeno velké množství akcí, které je potřeba připravit. To vše je samozřejmě potřeba dělat při všem, co tak normálně dělá kaplan ve farnosti.
Jak došlo k tomu, že duchovně provázíte skupinku pořadatelů?
Doufám, že ji budu provázet i fyzicky. (smích) Ale je mi jasné, že svou otázkou míříš jinam. Není v tom potřeba hledat žádnou velkou vědu. Když se začalo mluvit o „přípraváku“ pro setkání v Táboře v Klokotech (míněn přípravný tým, pozn. redakce), zrovna jsme se někde sešli s Markem Novákem, který je za skupinku pořadatelů zodpovědný, a on mě požádal, zda bych doprovázel pořadatele coby kněz. Snad jedním z důvodů, proč mě oslovil, bylo i to, že jsem byl v Táboře rok v jáhenské službě, čili se předpokládá, že alespoň trošku znám místní poměry.
Co má tato skupinka na starosti?
Tato otázka by měla asi směřovat spíš na Marka Nováka, ale z toho, co vím, mělo by jít především o usnadňování pohybu a orientace účastníků setkání.
Co budete mít za úkol v Táboře Vy? V čem spočívá Vaše služba pro tým?
Po zkušenostech z předešlých akcí podobného typu předpokládám, že můj nejdůležitější úkol bude „dobíjet baterky“, a to nejrůznějšími způsoby. K tomu patří i to, že ponesu „žár a tíhu“ všedního dne pořadatele s jeho všednostmi i mimořádnostmi.S Markem jsme se dohodli, že ještě před vlastním přípravným týdnem prožije náš tým dvoudenní setkání formou duchovní obnovy, jejímž cílem je načerpat, abychom měli z čeho rozdávat. Samozřejmě ale nestačí čerpat jen předem a já si kladu za cíl pomáhat hledat prameny Boží milosti i v ruchu běžného dne. Jak to bude přesně vypadat, na to si musíme počkat, protože to se bude odvíjet od konkrétních potřeb a možností.
Jak se připravujete na CSM v Táboře?
Vkládám vše do rukou Pánu, protože zatím nemám moc jiných možností. Nesmím ale zapomenout zmínit přípravný víkend naší skupinky, od něhož je pro mě toto „vkládání“ mnohem konkrétnější. Modlím se též a přemýšlím o náplni již zmíněné duchovní obnovy.
Jaké jsou Vaše pocity z příprav?
Zatím mám pocit, že se toho moc neví, ale na druhou stranu nemá cenu dělat si z toho hlavu. Když jsem jel například s pořadatelskou skupinkou do Kolína nad Rýnem, tak jsem ani nevěděl, jak to město vypadá.
Co byste řekl o pořadatelském týmu, který jste měl již možnost poznat?
Byl jsem velice mile překvapen a myslím, že se z nás už na prvním setkání vytvořila dobrá parta schopných lidí. Schopnosti jednotlivců jsou důležité, ale ještě důležitější je používat je ke společnému prospěchu. A já věřím, že se nám to bude dařit.
A jeho vedení v podobě Marka Nováka?
Teď mám dvě možnosti – buď vypadat jako „podlejzák“ nebo si zničit mou kariéru v rámci pořadatelské skupinky. (smích) S Markem na podobném poli spolupracuji poprvé, takže jsem pln očekávání, jaké dobré stránky jeho osobnosti ještě budu moci poznat.
Čeho se nejvíc obáváte a na co se nejvíc těšíte?
Svým založením jsem spíš optimista. Přesto mám své obavy a asi největší je, že v určitou chvíli toho bude prostě moc a nebudeme zvládat; nebo nepůjde vše tak hladce, jak bychom si představovali. Především ale mám obavy z únavy, která se v přípravných skupinkách nejrůznějších setkání téměř vždy projeví. S tím je potřeba počítat.Těším se především na možnost mnoha osobních setkání, byť možná jen kratičkých, ale přesto intenzivních. Těším se na lidi, ve kterých se setkám s Kristem.
Máš už nějaké zkušenosti z podobných akcí?
Od roku 2000 jsem absolvoval několik přípravných týmů. Naposledy to byla skupinka „pořadatelé-informace“ v Kolíně nad Rýnem. Jistě že se budu získané zkušenosti snažit použít, ale jsem si vědom, že každé setkání a každý tým lidí má specifika a ty bych rád respektoval, přijal a nechal se jimi znovu obohatit.
Pokud se ale ptáš na zkušenost setkáních mládeže jako takových, pak jich mám dost a dost, ale jedna za všechny: V Kolíně nad Rýnem jdu unavený po ulici směrem k místu, kde jsem bydlel, abych si odpočinul. A najednou jde proti mně spolužák z římských studií, se kterým jsem se rok předtím rozloučil s tím, že už se možná ani neuvidíme, protože on odjížděl domů do Kolumbie. A najednou stojíme proti sobě na jedné z tisíce kolínských ulic bez ohledu na to, že v Kolíně bylo v tu dobu několik set tisíc lidí. Tak tomu já říkám zázrak.
Dekuji Vám za rozhovor a ať se Vám daří vše, co Vás čeká.
I já děkuji.

Rozhovor připravil Mirek Tlamicha z tiskového týmu