Rozhovor s Lukášem Matysem, manažerem hudby.
 
Tak, Lukáši, co takhle na začátek něco o Tobě…?
Hm, něco o mně? Takže: svobodný, bezdětný, výška…váha…ne, teď vážně:-) Kdysi před necelými pětadvaceti lety jsem se narodil v severních Čechách – v Teplicích, ale čtyři pětiny života bydlím v Praze. Jinak od sedmi let se intenzivně vyskytuji ve velmi živé farnosti sv. Terezičky v Praze-Kobylisích. Mám před sebou (tedy doufám) ještě dva roky psychosociálních studií a teologie na HTF UK. Od října taky pracuji na půl úvazku v pražském Arcidiecézním centru pro mládež. Ale obojí (ačkoli to s tím souvisí) zastínila v posledních měsících příprava na CSM.
Jak ses dostal k tomu, že jsi manažerem hudby?
Může za to víc lidí. Vašek Vacek ze Sekce pro mládež se mě v říjnu ptal, co bych asi tak chtěl v tom Táboře dělat, když jsem teď v diecézním centru, a když pak i Honza Jakouš, který dělal manažera hudby ve Žďáru před pěti lety, usoudil, že bych se pro tu práci hodil, bylo vymalováno. Vzal jsem to rád :-) Jinak nejsem žádný profík. Pán Bůh mě ale celkem obdaroval, takže si rád zahraji na ledacos. Dominuje kytara. Hraní v kapelách se se mnou táhne asi od patnácti a v mnoha momentech se dotáhlo poměrně daleko, z čehož mám radost. Postupně to však dospělo do fáze, kdy bylo potřeba věnovat se tomu úplně naplno. A to nešlo. Chtěl jsem víc pracovat pro mládež ve farnosti. Samozřejmě i hudebně. Teď si říkám, jak je Hospodin úžasný, protože všechno, čeho se pro něj vzdáte, vám tisíckrát vynahradí.
Jakým způsobem se vybíraly scholy na setkání?
Já vlastně ani nevím, jak se k uchazečům dostala ta zpráva :-) Nicméně přihlásilo se jich 7. Dvě byly vybrány proto, že hrát na takovém setkání s takovým nasazením by byl pro jednu scholu příliš velký zápřah. Hlasovala všechna diecézní centra + osazenstvo Sekce pro mládež. A kritéria? Chtěli jsme ty nejlepší přece :-) Zároveň jsme ale chtěli pestrost – z vybraných schol má každá trochu jiný styl. A to je dobře.
Podle zprávy na webu mohl návrhy na hymnu posílat vlastně kdokoliv. Kdo potom rozhodoval o tom, který z návrhů se stane hymnou?
To je fakt. Posílal to opravdu každý :-) Celkem se sešlo 14 písní. O vítězi pak rozhodovala skupina asi 7 demokraticky zvolených „odborníků“ :-) Diskuse kolem toho byla místy bouřlivá. Nakonec vyhrál Rišo Čanaky. Podle mě nebyla ani jiná možnost.
Na diskusním fóru táborského webu se objevovaly připomínky, že hymnu by si měli mladí vybírat sami – nevím, jak je to realizovatelné, ale co si o takovém nápadu myslíš?
Dobrý nápad! Přes internet by to určitě šlo. Aspoň by se pak nemohlo někomu konkrétnímu nadávat :-)
Jak říká většina mladých: „Hymna by měla být pěkná, svižná, dynamická…, jinak nemá šanci se uchytit.“ Jak to vidíš Ty?
Souhlasím, že musí být pěkná. I když v umění je vše otázkou subjektivního názoru, že? A jestli má být svižná a dynamická? Myslím, že nemusí být nutně šílená vykláněčka, ale rozhodně musí mít nějakou strhující sílu, chcete-li dynamičnost. Měla by mít nápad a chytit za srdce, čímž nemyslím, že to má být ukolébavka :-) A také by měla odrážet soudobé hudební trendy, pokud jde o melodiku, harmonizaci i rytmus.
Koncert pro Haiti je oproti minulým setkáním úplnou novinkou. Jak ten nápad vznikl?
Tak to se zeptejte Martiny Dedkové :-)) Myslím ale, že to bylo v souvislosti s řádem oblátů, který na Klokotech sídlí. Mají totiž svou misii právě na Haiti, takže se to nabízelo.
Proč zrovna Koncert pro Haiti?
Je to benefiční koncert. Výtěžek by měl jít na pomoc téhle snad nejchudší zemi západní polokoule s neuvěřitelně vysokou nezaměstnaností.
Kdo vybíral a oslovoval jednotlivé interprety, kteří na koncertu vystoupí?
Mluvilo do toho dost lidí. Přicházely různé nápady. Mužem činu byl ovšem můj kolega z ADCM Marek Novák, který posháněl kontakty na všechny možné zahraniční křesťanské interprety a pak jim rozeslal dopis s popisem celého projektu. Někteří se nechytli, ale zareagovali např. američtí Sonicflood, Chris Tomlin, dokonce myslím, že i slavný britský worshipový zpěvák Matt Redman, ale to si teď nějak nevzpomínám :-) Jednalo se také s polskou Arkou Noego. A když jsme se měli definitivně rozhodnout a vybrat jen jednoho (vzhledem k našim možnostem), Rebecca byla pro nás jasná volba :-)))
Věřím, že s českými zpěváky a skupinami nebyl velký problém, ale jak se podařilo přesvědčit Rebeccu St. James?
Nepřesvědčovali jsme ji (respektive jejího manažera). Nabídka zahrát v Čechách pro dobrou věc se jim zalíbila a krásně to zapadlo do jejich evropského turné. Takže to vzali.
Můžou na koncert přijít i lidé, kteří se jinak setkání nebudou účastnit?
Jistě! Věřím, že přijede především protestantská mládež. Zvlášť v církvích evangelikálního směru jsou zahraniční křesťanské skupiny hodně známé. A Rebecca je teď v kurzu. Přijet může opravdu kdokoli. Dokonce si myslím, že je to i skvělá příležitost pozvat nevěřící přátelé. Rebecca totiž bude během koncertu mluvit i o svém životě, o své víře. To může hodně lidí oslovit a zasáhnout!
Chtěl bys vzkázat něco nakonec?
Snad jen popřát, aby si všichni účastníci dobře užili hudbu, která je pro ně na setkání připravena. Ať už to jsou scholy nebo koncerty. Protože hudba je úžasný prostředek, který může pomoci přiblížit Boha člověku a člověka Bohu. A ještě něco. Vždycky, když na nějakém takovém setkání začíná mše svatá, kněží a biskupové jdou v průvodu, kolem spousta lidí, kteří mají stejnou víru, a k tomu hraje nějaká úžasná písnička, chytne mě takový povznášející pocit - vděčnost za to, že jsem křesťan. Myslím, že je dobré něco takového aspoň někdy prožít. Třeba i díky hudbě. Protože i zdravá křesťanská hrdost a sebevědomí může přispět k tomu, že naše svědectví o Bohu nevěřícím lidem bude autentičtější.

Rozhovor připravila Aneta Hrabovská z tiskového týmu