Homílie otce arcibiskupa Jana Grabnera na závěrečné mši CSM.


Celým setkáním vás provázely postavy v historických krojích různých dob. Ano, v dějinách nejen kroje, i lidé byli různí a také církev vypadala jinak, protože ji tvoří lidé, kteří jsou dětmi své doby. Církev je však současně Kristovo tajemné tělo. Její duší je Duch Svatý a ten se nemění. Církev má tedy cosi podstatného, co se nemění a drží její kontinuitu.

V dějinách vidíme křesťany, kteří svými chybami vlastní církev poskvrnili a poškodili. Vidíme světce, kteří byli pozorní k Božímu vedení, žili evangelium a Bůh skrze ně dělal veliké věci. Přispěli ke kráse církve a prospěli mnoha lidem.

Ve Starém zákoně posílal Bůh proroky, aby skrze ně lidem dával, co potřebovali slyšet. V prvním čtení jsme slyšeli o jednom z nich, o Jeremiášovi. Pak poslal Bůh svého Syna. Víc už nám nemůže dát.Už nepřijde žádný prorok, protože Bůh už řekl všechno, když poslal své Slovo-Ježíše. Ježíš si však volá učedníky a skrze ně chce k světu mluvit. Nejde jenom o biskupy a kněze, ale o každého z vás, kdo byl pokřtěn v Krista. Máme tedy společný úkol.

Když lidé v Evropě kdysi neuměli hospodařit a měli často hlad, vzniklo mnoho klášterů, kde se nejen modlilo, ale i vzorově hospodařilo a mniši to učili lidi.

Když bylo problémem vzdělání, zakládala církev školy a pěstovala vědu.

Když bylo třeba pomoci  nemocným, sirotkům a starým, zakládala církev špitály, nemocnice a sociální ústavy a naučila této péči o potřebné státy.

Co myslíte, že má dnešní společnost problémy? Potřebuje dnes svět pomoc církve? Já myslím, že ano. Zdá se, že svět neumí milovat, protože vymírá a ztrácí naději. Evropské národy vyklízejí prostor jiným kulturám. Všude se sice mluví o lásce, ale bere se to sobecky, hledá se štěstí pro sebe, místo aby se dělali šťastnými ti druzí. Takoví lovci štěstí třeba nechtějí děti, protože by se o ně museli starat. Někteří nepotřebují svatbu, protože toho druhého neberou vážně, chtějí ho jen na tak dlouho, dokud je bude bavit. Jiní se rozvádějí a rozbíjejí rodiny, protože jim jde víc o sebe než o druhé. Chtějí být věčně mladí a proto se nestávají rodiči nebo prarodiči, ani nedozrávají v lásce. Jaro je v přírodě krásné, ale kdyby bylo věčné, asi bychom neměli žádné podzimní plody, pořád jen květy.

Láska, jaké učí Kristus, hledá dobro druhých, je zodpovědná a nezastaví se ani před obětí, když sama ztrácí, když je věrnost těžká, když sebekázeň bolí.

Vy hledíte na Kříž a Ježíšovu tvář a tušíte, jakou lásku nám ukázal a co znamená vydat sám sebe a milovat do krajnosti. On nám zjevil, že Bůh je Láska. Kdo miluje, má Boha a dává Boha. Kdo chce milovat bez Boha, je na falešné cestě. Bez Boha opravdově milovat nejde, protože nejde milovat bez lásky.

Papež Benedikt říká v encyklice Bůh je láska, že tam, kde se koná skutečná láska, tam se zpřítomňuje Bůh. Ano, dnešní svět potřebuje poznat a zažít lásku, naučit se milovat a tím pozná Boha.

Tohle naučit svět je úkol náročný, ale nádherný. Představte si, že někdy za sto let si mládež při setkání vezme také dnešní kroje a bude mluvit o době, kdy Evropa vymírala na mor sobectví a hynula v nemravnosti, hledala štěstí v drogách, zabíjela nenarozené a rozhodovala se zabíjet nemocné a staré, protože se bála, že je neuživí a ztrácela naději. Tehdy se objevili mladí křesťané, kteří se rozhodli jít proti proudu, zvolili si Boha – Lásku za pána svého srdce a učili se božsky milovat podle vzoru Božího Syna. Nepotřebovali drogy, sex ponechali jen do manželství a měli krásné rodiny, vychovali mnoho dětí tak, že šly v jejich stopách za Kristem a zastavily rozpad Evropy. A to všechno se podařilo, i když se jim tehdy mnozí smáli, ba je i odsuzovali a v novinách lživě pomlouvali. Vytrpěli si své, ale zapsali se do dějin. Bůh skrze ně udělal veliké věci. Přispěli k tomu, že se Bůh znovu dostal do módy.

Po mši sv. bude posláno několik z vás, kteří se rozhodli dát rok života církvi, aby nastoupili volontariát.

Já však myslím, že Bůh volá každého z vás k tomu, aby se zapojil do uzdravení Evropy. Co myslíte, má to smysl? Jste ochotní sami se učit od Krista pravé lásce, nosit v srdci Boha a konkrétními skutky lásky jej dávat svým přátelům, spolužákům a příbuzným v rodině? Nebojte se o tom povědět ve vašem společenství, povzbuzujte se navzájem a pomáhejte si i vzájemnou modlitbou.

A ještě něco. Bylo by hezké o takovém rozhodnutí napsat svému biskupovi. Ten bude  mít radost, že má v diecézi spolupracovníky a vy můžete být jistí, že se za vás bude modlit. Já mám už dlouho takový seznam mladých, kteří mně napsali o svých rozhodnutích pro Boha a pro zachování čistoty až do manželství, neužívání drog či odmítání kouření. A krásné bylo, když to třeba napsali nejen ti, co jsou zatím sami, nebo kteří uvažují o celoživotním zasvěcení, ale i společně kluk a holka, kteří spolu chodili. Někteří pak poslali svatební oznámení i s radostným poděkováním za modlitby, protože dokázali splnit, co slíbili. Založili krásnou rodinu. Často jim posílám požehnání.

Kdo myslí na manželství, ať si hledá takového partnera, s kterým by mohl založit dobrou katolickou rodinu, vychovat další věřící generaci a jestli to bude Bůh chtít, vychovat i kněze. Jsou země, kde se i dnes považuje za velkou čest, když rodina dá církvi kněze i řeholnici. I za to se mohou mladí lidé modlit a při svatbě říct: Pane, jestli nám dáš děti, rádi je všechny přijmeme. Jestli si některé z nich povoláš do své služby, rádi ti je dáme. Aby byli k tvé službě vhodní, chceme je dobře vychovat. A kdyby někdo z vás cítil touhu zapojit se do díla obnovy Evropy službou kněze, nebo se chtěl zasvětit Bohu v řeholi, napište biskupovi taky. Bude se modlit, aby jste se dovedli správně rozhodnout.

Záleží na každém z vás. Dnes může začít dílo uzdravení našeho národa i Evropy. Budete-li mít odvahu říct pevné ano, Bůh se na vás oslaví a skrze vás vykoná velké dílo. Jste pro? Bůh vám pomáhej.


                            arcibiskup Jan Graubner