Rozhovor s Vlastimilem Sekyrkou, vedoucím skupinky ubytování/recepce:
Jak probíhá výběr míst pro ubytování?
Výběr probíhá přímo v městě Táboře, Sezimově Ústí a blízkém okolí. Po předběžné domluvě nebo i naostro jsme navštěvovali do nedávné doby s Petrem Macanem jednotlivé školy a internáty. Buď jsme se scházeli s Petrem v Táboře v určený den nebo jsme se ubytovali u pátera V. Hese, který nám byl velice nápomocný při poskytování azylu a potřebných informací, a odtud jsme pak po několik dnů vyráželi do terénu.
Kolik očekáváš, že přijede lidí?
Můj soukromý odhad se pohybuje mezi 36 osobami až 4 500 mladých. Ale nevím to jistě, v matematice jsem byl vždycky slabý. Kdyby však hrozila velice nízká účast, museli bychom shánět nějaký „kompars“.
Bylo těžké najít ubytování pro takový počet lidí?
Ano. Je to náročná, zdlouhavá a někdy i dost nepříjemná práce. Záleží hodně na tom, s kým se setkáte, jaké má dotyčný předsudky, zkušenosti, momentální nálady, pocity, zda je nakloněn takovýmto akcím nebo nikoli. Co se týče výsledků, ty nejsou vidět hned, poněvadž jsme museli vyčkávat, zda školy dostanou dotace na rekonstrukce nebo zda rekonstrukce budou probíhat v celé budově, zda opravy a malování se nebudou překrývat právě s naším srpnovým termínem. Někde tomu tak skutečně je. U některých škol nám byly nabídnuty veškeré kapacity, jenomže až po 20. srpnu. To bychom ale museli udělat ještě druhý „turnus“ celostátního setkání. A pokud by se měl o tyto mladé postarat stejný tým dobrovolníků, tak by asi většina z nich skončila na psychiatrických léčebnách, aby se z toho vůbec zotavila. Rád bych ovšem ještě dodal, že spíše jsme se většinou setkávali se vstřícností a snahou pomoci. Ne ale všude tam, kde nám chtějí být nápomocni, disponují dostatečnými ubytovacími prostorami…
Jsou všechna ubytovací místa v Klokotech nebo budou muset někteří dojíždět?
Většina ubytovacích míst je v Táboře, dále v Sezimově Ústí a v samotných Klokotech to budou řádově desítky. Samotné dělení se bude realizovat později. Předpokládám, že v době letních prázdnin, kdy se ustálí počet přihlášených.
Budete ubytovávat jen ve školách nebo také v rodinách?
Ubytovává se ve školách, internátech, ubytovnách a také v rodinách. Ovšem záleží na tom, kolik rodin nabídne své ubytovací prostory. Zatím vím z doslechu jen o jedné rodině, a pokud ta nevlastní panelák, tak toho moc neubytuje. Věřím ale, že těch rodin bude více, momentálně však nemám o nich informace, jelikož jsme se zabývali a zabýváme především většími ubytovacími kapacitami.
Mají si vzít účastníci CSM něco s sebou? Spacáky, karimatky atd.?
Ano, bez toho to nejde. Ta praxe je stejná jako na předešlých setkáních. Karimatky, spacáky, věci osobní potřeby, léky, pití na cestu, peníze, potvrzení o zaplacení…prostě jako kdyby jeli na dětský tábor, avšak pro mladé.
Na koho se mají účastníci obrátit po příjezdu do Tábora? Jak bude probíhat rozdělování, kdo a kde bude spát?
Na strategických místech v Táboře (hlavní nádraží, vlakové a autobusové, náměstí, pěší zóna…) budou rozmístěni pořadatelé v oranžových košilích nebo alespoň budou mít šátky této barvy. Každý z účastníků by měl dostat informaci v dopise, do jaké skupiny patří. Takže např. osoby z ČB-diecéze budou mít v dopise zkratku CB -1. Když se slušně dotázají pořadatelů a ukážou jim tuto zkratku, pořadatelé jim po krátkém čase a bez úplaty sdělí, kde se nachází jejich ubytovací zařízení. Mladí budou bydlet většinou v tělocvičnách, hosté a účinkující v ubytovnách.
Kolik bude přibližně stát ubytování pro tolik lidí?
Finanční stránku nemám na starosti, takže nevím, ani si to nedokážu představit. Bude to jistě číslo astronomického rázu, které se nebude moci snad ani vyslovovat nahlas, možná jen tiše zašeptat, aby po jeho vyslechnutí u nikoho nedošlo k celkové poruše integrace psychické činnosti. Každopádně účastnický poplatek hradí náklady jen z jedné třetiny, takže zbytek musí být dotován, a proto se zatím neustále shánějí finanční prostředky od sponzorů.
Pořádáte nějaká přípravná setkání pro ubytovací skupinku?
Ano, 22. 6. – 24. 6. jsme měli setkáni s ubytovateli – dobrovolníky v samotných Klokotech. Bylo nás tam přibližně šedesát. S tak velkou skupinou se pracuje skutečně dosti obtížně, přesto si myslím, že jsme udělali maximum, abychom tuto skupinu proškolili v základních věcech, probrali s nimi fiktivní modelové situace, které mohou nastat, také jsme se trochu seznámili atd. Pořád ale pracujeme na týmu, a sháníme schopné a obětavé jedince do naší skupiny. Momentálně to však vypadá tak, že máme již téměř 100 dobrovolníků. Ne však všichni, kdo přijeli do Klokot na přípravné setkání, budou moci v týmu pracovat, neboť k této práci není každý disponován. K posouzení o tom, zda se dobrovolní hodí k této práci, nám posloužil jejich osobní zájem, aktivní zapojení se v průběhu víkendovky a bezpochyby ipsychologické testy.
Je hodně náročné být vedoucí skupinky? Jak zvládáš skloubit školu/práci a přípravu na CSM?
Je to dosti náročné. Již několik měsíců pozoruji, že člověk je většinu dne i víkendů v práci, což by mohlo po čase bezesporu mít patologické dopady. Naštěstí jsme dostali do týmu Katku Polívkovou, která má bohaté zkušenosti, je pečlivá a pracovitá, takže její pomoc přišla v pravou chvíli, protože jsme již delší čas pociťovali, že nám chybí aspoň jedna pracovní síla. V samotných diecézích máme práce nad hlavu a setkání k tomu, to se ve dvou lidech těžko realizuje. První kolo terénních prací, kdy byly oslovovány všechny možné instituce a organizace, je skončeno. Druhé kolo realizuje především Katka, která uzavírá smlouvy se školami, ubytovnami a internáty. Místy se Kateřině podařilo ještě domluvit navýšení ubytovacích kapacit, takže dnes jsme zhruba na šestitisících přislíbených míst.
Díky moc za Tvůj čas a přeji Ti, abyste to všechno zvládli!:-)
Díky, nikdy Ti to nezapomeneme, že ses na nás obrátila. V.S.

Rozhovor připravila Bětka Petrušková z tiskového týmu