Dnes bych vám chtěl představit posledního mladého muže, který na Sekci pro mládež pracuje. Je jím Petr Macan, kterému jsem si dovolil položit několik otázek…

Rozhovor proběhl v dubnu.

Ahoj Petře..! Mohl bys prosím prozradit čtenářům, kdo jsi, odkud ses vzal na Sekci pro mládež a vůbec, něco bližšího o sobě?
Počkej, k čemu to bude sloužit? To má být nějaká seznamka? (smích:-)) Já jsem na Sekci přišel v podstatě kvůli Táboru, který teď docela intenzivně připravujeme, abych se taky trochu přičinil v práci pro mládež. A až skončí toto setkání, zase se asi vydám svou cestou.
Jestli to dobře chápu, ty jsi takový rychlozaměstnanec, nárazovka kvůli Táboru. Co je náplní Tvé práce na Sekci?
Ta práce je různorodá. Bylo třeba zajistit stravování pro 5000 lidí. To znamená udělat výběrové řízení pro stravovací firmy, máme rozjednané jednání ohledně zajištění sociálek - záchodů a sprch. Navštěvujeme školy za účelem ubytování. Vyjednáváme nějaké rozumné podmínky, což je občas docela problematické, protože ředitelé a ředitelky nám nejsou vždy nakloněni, jednáme tedy souběžně s městem, které nám přislíbilo podporu. Do toho je spousta úkolů spjatých s přípravou programu a zázemí pro jednotlivé přednášky a workshopy. Jednáme s armádou, získali jsme podporu kraje a pomaličku se začínají rýsovat výsledky. Realita je však taková, že je práce hodně, dělníků málo......
Je spousta přípravných týmů, kvůli čemu ses rozhodl, že budeš pracovat rok takto jenom pro Tábor. Co Tě k tomu vedlo?
Já jsem vždycky toužil být začleněný v církvi, funkčně, to znamená podílet se konkrétní prací na tom, aby církev fungovala. Mládež a práce s ní mi vždycky byla velmi blízká…
...pochopitelně :-)
(smích:-)) Ať se jednalo o akce ve farnosti, samozřejmě vikariát, diecéze a nakonec i celorepubliková sféra, protože jsem už prošel všemi těmi jednotlivými oblastmi. A pro mě je to i takové zastavení, protože jsem dělal dva roky vedoucího výroby v byznysu, tak mi trošku chyběl kontakt s mladými, věřícími lidmi. I díky modlitbě jsem našel možnost pracovat na Sekci, a protože je to práce, která byla potřebná a volná, vzal jsem ji.

V Kolíně jsem měl na starosti v podstatě „všechno“ to, co zrovna nefungovalo…“:-)

Slyšel jsem, že ta práce je velmi časově náročná. Baví Tě pracovat takto na CSM? Těšíš se vůbec do Tábora, když to máš spíš v rámci pracovních povinností?
Mám dobrý pocit z toho, že práce, kterou dělám, je důležitá. Myslím, že je to příležitost připravit druhým místo, kde budou moci načerpat novou potřebnou sílu jít dál nebo třeba najdou své povolání, protože setkání je jistě požehnané dílo. Takže kdykoliv na tom dělám, nemám pocit, že to je k ničemu. Jestli mě to baví - to je spíš střídavě oblačno, protože některé aktivity mě baví, některé méně. Jelikož nejsem člověk uplně stvořený pro kancelář, jsou pro mě trochu utrpením dny, kdy prostě sedíme v kanclu a řešíme maily a různá jednání - to pro mě moc není. Má to i svá úskalí. Nedá se říci, že bychom byli vždy úplně nadšení, protože je času málo, práce hodně, ale je to spíš tím, že jsme tak trochu přetížení.
Asi to není Tvoje první setkání mládeže. Slyšel jsem, že máš objetý pěkný kus zeměkoule. Kde jsi všude byl na setkáních mládeže?
Mou první zkušeností bylo setkání s Janem Pavlem II. na Svatém Kopečku a samozřejmě CSM v Příbrami ve Žďáru nad Sázavou, mezi tím také setkání s Janem Pavlem II. v Hradci Králové atd. První větší setkání, kde jsem byl tehdy jako účastník, bylo Evropské setkání v Lorettu v roce 1997. Za tři roky jsem byl na Celosvětovém setkání mládeže v Itálii, v Římě, pak na Celosvětovém setkání v Torontě (2002). A pracovně jsem byl na Celosvětovém setkání mládeže v Kolíne v roce 2005 , kde jsem byl členem přípravného týmu, takže jsem poprvé trošku nahlédl do problematiky organizace setkání. Musím přiznat, že to nebylo jednoduché, v tom Kolíně zvlášť.
Můžeš prozradit, cos tam dělal?
Byl jsem na centrální recepci a měl jsem tam na starosti v podstatě “všechno“ to, co zrovna nefungovalo. V Německu byl největší problém se stravováním, ještě s dvěma borci jsem jezdil po halách, kde Sodexho vydávalo jídlo, které jsme potom vozili české skupině. Takže my jsme si vlastně vydávali jídlo sami. Ještě byly nějaké problémy s ubytováním, ale to v podstatě řešila Katka Polívková ve spolupráci s P. Damiánem Škodou, my jsme jen občas po nocích rozváželi zbloudilé ovečky po ubytovnách v okolí Kolína….

"Musíme to pořešit…!"

A který z těch setkání pro tebe bylo největším zážitkem, na který nejradši vzpomínáš?
Mě velmi oslovilo setkání v Torontě, možná to bylo taky věkem, že už jsem něco zažil a že jsem to poprvé vnímal hlouběji. Také jsem si vážil toho, že jsem se mohl podívat tak daleko. Svatý otec tehdy už byl v pokročilé fázi své nemoci, měl již omezené vyjadřovací schopnosti a vzpomínám si na jeden moment, kdy jsem se setkal s jeho pohledem. Čekali jsme asi 2,5 hodiny frontu na záchod (a to nebylo všechno, pak jsme čekali další hodinku:-)), a jak jsme se tak prodírali, tak nás přehradili a udělali tam cestu pro průjezd pro Svatého otce. To byla náhoda, při které jsem se setkal s pohledem Svatého otce a velmi mě to oslovilo. Je to moment, který si dodneška dost živě pamatuji. Samozřejmě pohostinnost Kanaďanů a celý týden strávený v jejich farnostech byl bomba.
Tvou práci v Táboře tedy můžeme v podstatě chápat tak, že se budeš snažit, abychom nečekali tři a půl hodiny frontu na záchod:-)?
Tato zkušenost tomu určitě napomohla. Vynasnažím se! (smích:-))
Teď trošku z jiného soudku. Co Tě baví, co rád děláš ve volném čase?
Mě baví určitě práce s lidmi. Baví mě veškeré aktivity týkající se sportu, třeba i sportu adrenalinového. Mám–li být konkrétnější, tak jízda na horským kole (downhill, freestyle). Samozřejmě motorky, to je taky moje slabost. Hudba..... to je můj život :-). Jsem asi hodně citlivý na to, když někomu něco schází, takže mě hodně zajímá sociální sféra a jakékoliv aktivity týkající se sociálně slabších. Taky práce ve výškách, je to dobrý způsob, jak si přivydělat…:-)
Jak to zhruba myslíš, ve výškách?
Na laně, myslím výškové práce. V přesném znění se jedná o práci ve výškách a nad volnou hloubkou…
Třeba upevňování reklamních panelů na stadiónu na Letné?
To už mám za sebou, momentálně spíš občas někde pomoct opravovat kostel, něco natřít, vyčistit okapy a podobně. Samozřejmě mě zajímá i horolezectví, ale velmi okrajově, protože na to nemám čas.

"Chtěl bych vyzvat všechny mladé, aby měli otevřené oči, otevřené srdce a aby se nebáli přiložit ruku k dílu!"

Máš nějaké oblíbené slovo, citát nebo hlášku?
Mám!!! (smích:-)) Třeba: "Musíme to pořešit!", potom "Nepanikař!", "Kdo za tím stojí?!", jako když je nějaká nejasnost…
Takové docela pracovní…
Jsou to pracovní hlášky. A ono jich je víc. Ale možná není úplně nejvhodnější je tady prezentovat.
Chceš něco vzkázat čtenářům a všem mladým, co se chystají do Tábora?
Chtěl bych vyzvat všechny mladé, aby měli otevřené oči, otevřené srdce, aby se nebáli přiložit ruku k dílu, když je možnost, a aby se nebáli ztrácet i čas, abychom se mohli společně scházet a společně jít za Kristem.
Ok, díky moc a ať Ti Pán Bůh žehná v Tvé práci, Tobě i všem na Sekci. A těším se, že se třeba uvidíme někde v Táboře…

Rozhovor připravil Vojta Jurásek z tiskového týmu

PS: Používáme s kamarádem Vaškem Vackem interní hesla pro určité lidi (smích:-)) a nejčastější jsou: "Brzda" a "Emil":-) Když je někdo Brzda, tak to nechápejte jako hanlivý výraz nebo označení. Je to jenom člověk, který je v něčem pomalejší. A s takovými lidmi se velmi často setkáváme! Pomaleji mu něco dochází, pomaleji jedná, a když je někdo Emil, tak je to obdobný výraz pro člověka, který něco nechápe nebo něco spackal…. To jsou výrazy, které jsou v kanceláři každý den slyšet….:-)