Oficiální blog CSM Tábor - Klokoty 2007

Sedm statečných I - Vítek Zatloukal

10. 7. 2007 0:42
Možná jste někdy viděli westernový film Sedm statečných. Vystupuje v něm 7 kovbojů, kteří neváhají nasadit svůj život pro své bližní, pro to, aby dobro zvítězilo nad zlem. Avšak nejen v Americe, ale i mezi námi můžeme najít Sedm statečných. Nejsou to sice samí mladí muži ani se neprohánějí po republice na svých koních s pistolemi za pasem. Ovšem nebojí se nasadit svůj čas pro druhé. O kom je vlastně řeč? Jsou to mladí ze Sekce pro mládež České biskupské konference a právě oni mají nejvíce na svědomí to, že Celostátní setkání mládeže v Táboře se již za chvíli stane přítomností. Postupně se nám prostřednictvím rozhovorů všichni představí, abychom věděli, komu že to máme být (po Pánu Bohu, samozřejmě ) nejvíce vděční! Jako prvního jsem si pozval k mikrofonu samotného ředitele Sekce pro mládež, o. Vítka Zatloukala.

Rozhovor proběhl 5. května.

Otče Vítku, mohl byste něco čtenářům říct o sobě, odkud pocházíte a o tom, jak jste se vzal na Sekci pro mládež?
Pocházím z Bruntálska, konkrétně za své rodiště pokládám Vrbno pod Pradědem. A na Sekci pro mládež jsem se objevil proto, poněvadž zhruba před rokem a tři čtvrtě biskupové rozhodli, že můj předchůdce, o.Jenda Balík, bude poslán do farnosti, a hledali někoho místo něj a já jsem byl v té době jedním z nejdéle sloužících v Sekci pro mládež, konkrétně v Ostravsko-opavské diecézi. A vybrali mě. Nijak jsem o to neusiloval, ale po domluvě s naším biskupem jsem byl uvolněn pro tuto službu.

"Ne vždycky jsem člověkem, který je se vším spokojený, ale šťastný kněz jsem."

Vy jste knězem. Mohl byste alespoň v krátkosti říct, jak a proč jste se rozhodl pro kněžství?
Já jsem původně o kněžství možná uvažoval jako úplně malý kluk. Pak se toto volání ztratilo, nějak jsem ho pustil ze svého života, ale objevilo se znovu ve čtvrtém ročníku na gymnáziu, před maturitou. Změnil jsem tedy přihlášku, kterou jsem měl původně podanou na stavební fakultu, na teologii. To mě nevzali. Šel jsem tedy pracovat, pak dva roky vojny, pak zase chvilka práce a pak už jsem nastoupil, po roce 90´, do semináře. Mezi prvním rozhodnutím a posledním „ano“ před svěcením trvalo neuvěřitelně dlouhých osm a půl roku. Během těch osmi a půl let jsem vždycky buď víc chtěl, víc jsem říkal Pánu Bohu ,,ano“, nebo jsem někdy před Ním utíkal a On mě vždycky dohnal…. Mám rád to slovo z Písma, které trošku odpovídá i mému životu: ,,Svedl jsi mě Hospodine a nechal jsem se svést!“ (Jer 20,7)
Možná taková trošku zbytečná otázka, jste šťastný, že jste knězem?
Ano, jsem šťastný, že jsem knězem. To je velmi přesně položená otázka, na kterou lze velmi přesně odpovědět. Ne vždycky jsem člověkem, který je se vším spokojený, ale šťastný kněz jsem.
Jste ředitelem Sekce pro mládež ČBK. Co si pod těmito názvy může obyčejný člověk představit? Co všechno tahle práce obnáší?
Z části to je práce kancelářská, kdy společně s týmem lidí kolem mě organizujeme aktivity, které jsou někdy velké, například setkání mládeže teď v Táboře nebo vloni to bylo setkání animátorů v Litomyšli, nebo to jsou aktivity, které jsou menší, ale stejně jsou potřeba, třeba Studijně – formační kurz, dobrovolníci ve farnostech a podobně.
Baví vás tahle práce? A konkrétně kdybych se zeptal, co všechno obnáší práce kolem Celostátního setkání mládeže v Táboře? O čem to všechno je?
Na otázku, jestli mě to baví, radši nebudu odpovídat. S dovolením. Protože jsem se knězem nestal, abych byl v kanceláři, a nemám pro to základní dispozice, řekněme nějakého prvního řádu. Dělám to jako své poslání, poněvadž Církev mě tam poslala. A nehledám v tom ani svou realizaci ani nehledím na to, jestli mě to baví. A co obnáší práce pro setkání v Táboře? Je to v podstatě z velké části koordinace jednotlivých Diecézních center pro mládež. Protože setkání mládeže nevytváříme my někde v Praze, setkání vytváří všechna centra dohromady a další pracovníci a naším úkolem je koordinovat tuto činnost.
Jak hodnotíte postoj mladých k tomuto setkání? Překvapilo vás třeba, kolik mladých se přihlásilo do přípravných týmů?
To, že se přípravný tým naplnil poměrně rychle, mě mile překvapilo. Znamená to, že je mezi mladými ochota a chuť dát něco druhým, angažovat se pro bližní.

"Chtěli bychom do tohoto setkání vložit současný život mladých."

Čeká se 5 000 účastníků setkání. Myslíte, že toto setkání může splnit očekávání mladých, kteří se na něj chystají?
Co se týká očekávání mladých ve vztahu k setkání, tak někteří se na to opravdu těší, protože vědí, že tam lze prožít opravdu intenzivní zkušenost s Církví a v Církvi a intenzivní zkušenost s Bohem. Někteří mladí se na to dívají s takovým, řekl bych, podezíravým očekáváním, jestli to bude opravdu tak zajímavé, jak o tom jiní mladí svědčí. V tomto smyslu bych chtěl, aby setkání bylo svým způsobem nové, protože nechceme opakovat něco, co už zde bylo před pěti nebo devíti lety. Chtěli bychom do tohoto setkání vložit současný život mladých.
V čem by se tedy mělo setkání v Táboře lišit od setkání ve Žďáru nad Sázavou?
První věc, to setkání nebude úplně jiné. My chceme navázat na všechno dobré, co v předešlých setkáních bylo. A to nové bych asi pojmenoval tím tématem, které se prolíná celým naším rokem – solidarita. Chceme, aby setkání přivedlo mladé, kteří se ho účastní, k přijetí myšlenky solidarity. Výrazem toho má být benefiční koncert. Měl by to být jeden ze zvláštních momentů setkání. Druhou novinkou by mělo být, že několik katechezí bude rozděleno věkově. Pro nejmladší bude katecheze. Pro prostřední – mezi 17 až 20 rokem - další a vysokoškoláci budou mít také svoji. Chceme, aby katecheze měli nejen biskupové, jejichž vlastním a důležitým úkolem je pomáhat k poznání Božích pravd (katechizovat) v Církvi, ale také ti, kteří mají některé téma jako celoživotní lásku. Jako příklad, v pátek bude přednášet P. Vojtěch Kodet na téma Eucharistie. To je téma, které jím bytostně hýbe. Opět je to velká radost z toho, že se nám dílo daří...
Takže myslím, že se máme na co těšit. A vy osobně, těšíte se do Tábora?
Já jsem v takové dvojí pozici. Na jednu stranu vím, že setkání může přinést velké dary, mně osobně i lidem, kteří se ho zúčastní. Toto je velké očekávání, které mám od Pána Boha. Takže to je důvod, proč se do Tábora těším. Na druhou stranu, setkání s sebou nese hodně velkou fůru starostí a organizačních problémů a to mě z toho prvotního, jednoduchého nadšení pro věc vyvádí. Protože se musíme den co den potýkat s věcmi, které se někdy daří, někdy méně...
A poslední otázka, měl byste nějaký vzkaz pro nás mladé, kteří se chystáme do Tábora anebo se chystáme a ještě o tom ani nevíme?
Jedna z věcí, které máme opravdu jako základní úkol, je přivést mladé ke Kristu. A já bych chtěl, aby každý mladý člověk, na prvním místě ti, kdo už v Církvi žijí, ale i další jejich kamarádi, přátelé, ti, mezi něž oni přicházejí, aby každý Krista našel. Pro nás, co v Církvi žijeme, to znamená ptát se: ,,Žiji opravdově svůj život s Bohem? Co znamená má víra v Krista v mém každodenním životě?“ A nebát se na to odpovědět a nebát se jít za tím voláním, které nám Pán dává. To je můj vzkaz. Protože v okamžiku, kdy budeme dobře žít s Bohem, dobře žít svou víru v Krista Ježíše jako svého Spasitele, tak se naši přátelé budou obracet. A to bych taky si moc přál, aby mladí byli opravdu apoštoly svých vrstevníků a přátel.

Rozhovor připravil Vojta Jurásek z tiskového týmu

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona