„Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme…“ Tento song nemůže být neznámý těm, kteří byli na setkání v Kolíně. No a těm, kteří nebyli, se teď jeho interpreti představí…

Slovy Štěpána Policera

Jsme SBMka, což je takový familiérní výraz pro Scholu brněnské mládeže. Protože naši zpěváci nepocházejí z jedné farnosti, ale z různých koutů brněnských i mimobrněnských, zdálo se nám Brno v názvu jako dostatečně obecné. Název vydržel hodně dlouho a vlastně stále trvá, jen po kolínském setkání ještě přibyl neoficiální název Kalíšci. Zrození myšlenky o sboru se spoustou zpěváků a s orchestrem datujeme asi do roku 1998. Asi o rok později Štěpán Policer s Martinem Novákem spolu založili scholu. Martin se od začátku staral hlavně o hudbu a aranže a Štěpán o sbory. Z původních 15 lidí se během let schola rozrostla až asi na 45 zpěváků a 20 muzikantů, kteří odjížděli v roce 2005 do Kolína.
Kolik vás do Tábora pojede?
Počet účastníků se pořád mění. Jako schola otevřená pro všechny, kteří chtějí Boha svým zpěvem chválit, mění se počet členů sboru i dnes. Samozřejmě že ladíme vše tak, aby mohli jet všichni, kteří chtějí, ale počet je také trochu dán čistě technickými možnostmi jako například místem na podiu…
Připravujete se už teď nějak pravidelně?
Ne, bylo celodenní soustředění, pravidelná zkouška, sešli jsme se na generálce s orchestrem a kapelou před nedělním celodenním Setkáním sborů a schol u sv. Augustina. Takže nebýt těch jiných sborů, které naši zpěváci ještě navštěvují, tak si vlastně ani nepípnou:-). Ale aby to nevypadalo, že se nudíme, tak krom toho „Táborového“ nacvičování ještě rozjíždíme nahrávání nového profilového cédéčka, které by mělo být právě v Táboře k mání a kde bude také nahrávka hymny celého setkání.
Jak jste se „poprali“ s hymnou CSM?
Tak s hymnou to byl trochu boj, ale spíše časový, protože po obdržení not měl Ondra Múčka asi jen týden na napsání všech aranží, a tomu také odpovídalo to, že zpěváci dostali poslední verzi not jeden den před nahráváním. O muzikantech nemluvím, ti jsou na to zvyklí, a tak někteří pro zpestření dostali noty až ve studiu. To bychom si samozřejmě nemohli dovolit, kdyby náš orchestr netvořili převážně profesionální hráči, kteří svou práci odvedli výborně – jako vždy. :-) Co se pak týká písně samotné, myslím, že není možné, aby se líbila všem, a tomu pak také odpovídá diskuse na netu. Však si vzpomeňme na první názory na „plazivou“ hymnu kolínskou. Nás sice hymna Hledám vás taky nechytla hned od začátku, ale už jsme s ní cosi zažili a myslím, že zanedlouho dozraje:-).
Oficiální scholy setkání jsou dvě. Jak to bude vypadat v praxi?
Přesný program ještě není definitivní, tak spíše usuzujeme, že se budeme střídat. Nicméně před prázdninami jsme plánovali ještě nějaké setkání s partnerskou scholou, které se bohužel nekonalo, mohlo se zrodit něco jako „Kalíšci v Credenci…“ Dalo by se říct, že máte nějaké zvláštní znamení, označení, které vás odliší od druhé scholy? Tohle by snad mohl lépe posoudit někdo, kdo nás i druhé vidí zvenčí. Snad máme větší orchestr, než u běžné scholy bývá obvyklé. Takže se snažíme vytvořit i aranže tomu odpovídající. A zároveň se snažíme, abychom to, co zpíváme, bylo slyšet nejen slovy, ale i výrazem a celkovou atmosférou.
Můžeme se těšit na Po kalíšku, po kalíšku?
Po kalíšku? Po kalíšku dáme, pak si zazpíváme.... Myslím, že tato náročná skladba by se do našeho repertoáru zařadit dala:-). Co vám to říká: Bůh stále touží „Ať je nás víc!“, stále nám říká „Jste můj vzácný lid.“ Na přání „Ať je nás víc“ je povzbudivé třeba i to, že se na něm s Bohem shodnem. Ať už při pouhém očekávání dalších kamarádů do scholy nebo více při pohledu na davy, v nichž si zvláště mladý křesťan musí své postoje často obhajovat, a to mnohdy i sám před sebou. Co chce toto heslo říci všem, kteří se do Tábora chystají, se není třeba ptát...

Rozhovor připravila Aneta Hrabovská z tiskového týmu