Slovy Štěpána Policera
- Jsme SBMka, což je takový familiérní výraz pro Scholu brněnské mládeže. Protože naši zpěváci nepocházejí z jedné farnosti, ale z různých koutů brněnských i mimobrněnských, zdálo se nám Brno v názvu jako dostatečně obecné. Název vydržel hodně dlouho a vlastně stále trvá, jen po kolínském setkání ještě přibyl neoficiální název Kalíšci. Zrození myšlenky o sboru se spoustou zpěváků a s orchestrem datujeme asi do roku 1998. Asi o rok později Štěpán Policer s Martinem Novákem spolu založili scholu. Martin se od začátku staral hlavně o hudbu a aranže a Štěpán o sbory. Z původních 15 lidí se během let schola rozrostla až asi na 45 zpěváků a 20 muzikantů, kteří odjížděli v roce 2005 do Kolína.
- Kolik vás do Tábora pojede?
- Počet účastníků se pořád mění. Jako schola otevřená pro všechny, kteří chtějí Boha svým zpěvem chválit, mění se počet členů sboru i dnes. Samozřejmě že ladíme vše tak, aby mohli jet všichni, kteří chtějí, ale počet je také trochu dán čistě technickými možnostmi jako například místem na podiu…
- Připravujete se už teď nějak pravidelně?
- Ne, bylo celodenní soustředění, pravidelná zkouška, sešli jsme se na generálce s orchestrem a kapelou před nedělním celodenním Setkáním sborů a schol u sv. Augustina. Takže nebýt těch jiných sborů, které naši zpěváci ještě navštěvují, tak si vlastně ani nepípnou:-). Ale aby to nevypadalo, že se nudíme, tak krom toho „Táborového“ nacvičování ještě rozjíždíme nahrávání nového profilového cédéčka, které by mělo být právě v Táboře k mání a kde bude také nahrávka hymny celého setkání.
- Jak jste se „poprali“ s hymnou CSM?
- Tak s hymnou to byl trochu boj, ale spíše časový, protože po obdržení not měl Ondra Múčka asi jen týden na napsání všech aranží, a tomu také odpovídalo to, že zpěváci dostali poslední verzi not jeden den před nahráváním. O muzikantech nemluvím, ti jsou na to zvyklí, a tak někteří pro zpestření dostali noty až ve studiu. To bychom si samozřejmě nemohli dovolit, kdyby náš orchestr netvořili převážně profesionální hráči, kteří svou práci odvedli výborně – jako vždy. :-) Co se pak týká písně samotné, myslím, že není možné, aby se líbila všem, a tomu pak také odpovídá diskuse na netu. Však si vzpomeňme na první názory na „plazivou“ hymnu kolínskou. Nás sice hymna Hledám vás taky nechytla hned od začátku, ale už jsme s ní cosi zažili a myslím, že zanedlouho dozraje:-).
- Oficiální scholy setkání jsou dvě. Jak to bude vypadat v praxi?
- Přesný program ještě není definitivní, tak spíše usuzujeme, že se budeme střídat. Nicméně před prázdninami jsme plánovali ještě nějaké setkání s partnerskou scholou, které se bohužel nekonalo, mohlo se zrodit něco jako „Kalíšci v Credenci…“ Dalo by se říct, že máte nějaké zvláštní znamení, označení, které vás odliší od druhé scholy? Tohle by snad mohl lépe posoudit někdo, kdo nás i druhé vidí zvenčí. Snad máme větší orchestr, než u běžné scholy bývá obvyklé. Takže se snažíme vytvořit i aranže tomu odpovídající. A zároveň se snažíme, abychom to, co zpíváme, bylo slyšet nejen slovy, ale i výrazem a celkovou atmosférou.
- Můžeme se těšit na Po kalíšku, po kalíšku?
- Po kalíšku? Po kalíšku dáme, pak si zazpíváme.... Myslím, že tato náročná skladba by se do našeho repertoáru zařadit dala:-). Co vám to říká: Bůh stále touží „Ať je nás víc!“, stále nám říká „Jste můj vzácný lid.“ Na přání „Ať je nás víc“ je povzbudivé třeba i to, že se na něm s Bohem shodnem. Ať už při pouhém očekávání dalších kamarádů do scholy nebo více při pohledu na davy, v nichž si zvláště mladý křesťan musí své postoje často obhajovat, a to mnohdy i sám před sebou. Co chce toto heslo říci všem, kteří se do Tábora chystají, se není třeba ptát...
Rozhovor připravila Aneta Hrabovská z tiskového týmu
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.