Víte co má nastarost pečovatelská skupinka? Jestli ne, tak si přečtěte rozhovor s Martičkou Majvaldovou. A jestli ano, tak si ho přečtěte stejně;o)

Ahoj Martičko! Dostal jsem za úkol Tě trošku vyzpovídat! Mohla bys, prosím, čtenářům na úvod říct něco o sobě?
Ahoj, jmenuji se Marta Majvaldová. Momentálně studuji v Brně Fakultu sociálních studií na Masarykově univerzitě - obor sociální práce, ale jinak pocházím z východních Čech, z Letohradu. (V červnu Martička studium úspěšně zakončila a stala se "týmačkou" na vesmí­ru – pozn.)
Máš na starosti pečovatelskou skupinku. Nevím, jestli si všichni budou schopni představit náplň takové skupinky. Co všechno se pod tímto názvem skrývá?
Náplní této skupinky je přinést radost, nadšení a elán, který mladí lidé mají, těm, kteří ho ztratili anebo ho prostě postrádají. Ať už to jsou staří lidé, nemocní, nebo taky děti z nefunkčních rodin.
V  praxi to bude v Táboře probíhat jak?
V rámci odpoledních workshopů bude také nabídka pečovatelské skupinky. Buď jít do domova důchodců, do komunitního centra nebo do dalších zařízení, kde bude možnost povídat si s klienty, nebo připravit nějaký program a nachystat hry, když půjdeme za dětmi.
Jak se teď připravujete na Celostátní setkání mládeže? Co je potřeba udělat pro to, aby to pak v Táboře klapalo?
V podstatě je to o tom být v kontaktu s řediteli zařízení a domluvit se s nimi, kdy bychom k nim mohli přijít a co můžeme lidem v jejich zařízení nabídnout. V květnu jsme měli přípravný víkend,  kde jsme se jednak seznámili, ale také jsme už trochu vymýšleli program, připravovali různé hry a spoustu dalších věcí....
Říkáš „my“. Kolik máš spolupracovníků?
Dohromady nás je devět.
Studuješ sociální práci. Baví Tě tenhle obor? Co přináší práce s lidmi, se kterými se  v tomto oboru setkáváš, do Tvého života?
Musím říct, že mě to opravdu baví. A těším se na to, co bude následovat po škole. Já mám ráda lidi, jsem s nimi ráda v kontaktu. A těší mě, že jim také mohu něco přinést, že je můžu nějakým způsobem povzbudit a předat jim něco, co třeba dělá radost mně, a v podstatě jim tak předat radost z Pána Boha a možnost Ho znát.
Když tak spolu mluvíme, napadá mě - neměla jsi někdy něco společného s volontariátem?
Byla jsem rok na dobrovolnické službě, „volontariátu“, v brněnské diecézi, ve Velké Bíteši.
A co Ti tenhle rok všechno dal?
To možná ještě teď nedokážu úplně říct, ale naučilo mě to určitě spoustu věcí. Dobrovolná služba je hodně o komunikaci s druhými, rozhodně jsem měla spoustu možností si vyzkoušet sama sebe v nových situacích. Poznat více, jaké mám schopnosti, dary i třeba přemýšlet o tom, co bych v životě chtěla a nechtěla dělat. Taky mi to hodně pomohlo ve vztahu k Pánu Bohu.V neposlední řadě i srovnat si hodnoty. Aspoň trochu:)!
Takže doporučuješ?
Jo, určitě jo!
Těšíš se do Tábora?
No jasný!!!:)
A poslední otázka: Máš nějaký vzkaz pro čtenáře?
Pojeďte tam taky!!!
Rozhovor připravil Vojta Jurásek z tiskového týmu.