Rozhovor s Jendou Balíkem, zodpovědným za přípravnou skupinku "kněží".
Otče Jendo, jaký osobní vztah máte k jižním Čechám (Klokotům)?
Na Klokoty jsem chodíval se svými rodiči, protože pocházím z Benešova. Vždy se mi tam velice líbilo. Je to malebné místo, kde se tak krásně modlí. Rád jsem tam jezdíval s mladými, když jsem byl v DCŽM v pražském Nazaretě. Není divu, že Klokoty jako místo setkání mládeže měly v mém srdci místo favorita.
Bude toto setkání v něčem odlišné, nové? Proč?
Každé setkání má svoji páteř a tím je setkání s Kristem žijícím uprostřed církve. Kromě toho umožní navázat kontakty mezi mladými a jistě vydá svědectví Kristovy naděje pro církev, svět i mladé. Že bude i nové? Samozřejmě. Vždyť setkání připravují mladí lidé a ti přináší stále nové podněty a nápady. Tedy jistě se máme na co těšit.
Na co se během setkání těšíte nejvíc?
Já osobně na to, že budu moci být k dispozici mladým lidem ve svátosti smíření a v osobních rozhovorech. Celá ta léta, kdy jsem za velká setkání měl zodpovědnost, jsem se této kněžské službě nemohl plně věnovat. Velice rád zpovídám, a tak se na ty hodiny, kdy budu moci být k dispozici mladým, moc těším.
S kolika kněžími se budeme moci na Klokotech setkat a jak se tito kněží na setkání připravují?
Dá se očekávat, že denně bude koncelebrovat okolo 80 až 100 kněží. Jistě nebudou moci být všichni celý týden, ale zajedou na jeden či dva dny. Tak se na setkání vystřídá několik stovek kněží. Pochopitelně bych svým spolubratřím přál, aby se jim podařilo prožít s mladými celý týden. Je to vždy krásná zkušenost Božího působení a naděje, která tryská z víry. Jak se připravují? Především modlitbou, účastí ve sbírce na pokrytí nákladů a jistě všichni zvou do Klokot mladé ze svých farností.
Máte dlouholeté zkušenosti se službou pro mládež. Co mladým doporučíte, s čím mají na setkání přijet, jak se mohou na setkání připravit a co mají od setkání očekávat?
Především přeji mladým lidem, aby přijali pozvání a setkání se zúčastnili. Mohou objevit novým způsobem církev, poznat kamarády a neformálně se setkávat se svými biskupy. Církev na takovémto setkání nabídne to nejlepší, co má. Ze zkušenosti vím, že mnoho mladých se nezúčastní, protože je nikdo osobně nepozval. Tedy je i na mladých, kteří se rozhodli zúčastnit, aby s odvahou zvali své vrstevníky. A jak setkání prožít? Otevřít se Kristu, naslouchat, využít čas. A v praxi každé setkání vyžaduje učit se lásce k druhým a odvykat si sobectví. K setkání tedy patří trochu skromnosti, nepohodlí a jednodušší stravy.
Mají tato setkání nějaké konkrétní výsledky nebo jde jen o „plácnutí do vody“?
Když Jan Pavel II. zahájil tradici světových dnů mládeže, ve které stojí i celostátní setkání mládeže, otevřel církev mladým lidem a nabídl jim příležitost prožít společně slavnost víry. Vždy je pak vyzýval, aby přijali svůj úkol a nesli víru svým vrstevníkům. Tato setkání tedy tvoří cestu, která potřebuje angažovanost v běžném životě, ale i chvíle zastavení se, slavení a naslouchání. Když k tomu připojíme fakt, že papež každým rokem posílá mladým lidem své poselství, pochopíme, že jde o skutečnou duchovní pouť, která má své postupné kroky a zároveň i svůj cíl v Kristu. Žít z velkých akcí by jistě nebylo správné. Je třeba obojí: jak každodenní poctivá práce ve farnosti, ve společenství, tak velké setkání s obrovskou motivační schopností. Je důležité pochopit, že na setkání se nechodí s postojem: „Tak co mi tady předvedou,“ ale že křesťanské setkání vytváří každý účastník, a to třeba jen tím, že se seznámí s několika novými lidmi nebo že někomu půjčí karimatku na sezení. Dnes již můžeme říci, že během setkání se mladí lidé nechají snadněji oslovit Duchem svatým. Jsou k jeho hlasu více otevřeni. Nejedno kněžské povolání či rozhodnutí se pro angažovanost v církvi má svůj původ na takovýchto setkáních. A kolik účastníků při této příležitosti našlo své budoucí manžely a manželky a rozhodli se postavit svoji lásku na Kristu.

Rozhovor uskutečnil Vašek Ettler z tiskového týmu.