A jsme zase na konci, půl rok od Celostátního setkání mládeže je pryč… Týden opět utekl jak voda… Tentokrát si ale nezabalíme saky paky, ani nehodíme krosnu na záda, dokonce ani nenasedneme do speciálně vypravovaných vlaků…
Vždycky, když nastává loučení, vzpomenu si na jednu scénu z Cimrmanovské hry “Dobytí severního pólu”… Hlavní hrdina tam teskně volá “Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny…” A pak pokračuje jedním výrazem, který si nemůžu dovolit na KlokBlogu publikovat;-), a zakončuje “… to je mi smutno!”…
No… I mně bylo trochu smutno, když jsem 19. srpna opouštěla ty, už pro mně staré známé, Klokoty… Ale pak jsem se zhluboka nadechla a řekla si, že život jde dál a že přece CSM tu bylo od toho, aby nás na té naší cestě pořádně nakoplo, ne naplnilo smutkem…
Takže je čas vyrazit a dávat to, co nám tohle setkání dalo zase dalším a dál…A že toho bylo, to jste mohli celý tenhle týden číst v příbězích a svědectvích jednotlivých lidí (kterým tímto moc děkuju za to, že mi nedali košem...;-), kteří se CSM zúčastnili…
Ale přece jenom, když se vám někdy zasteskne, tak nezapomeňte, že na občasném zavzpomínání není nic špatného… Dejte ale pozor, aby se CSM nestalo jen krásnou vzpomínkou, něčím, co jen bylo a konec zvonec… Tak to přece není! CSM neskončilo na Klokotech! Vždyť CSM může pokračovat v každém našem novém dni… ;-)
PS: A co třeba udělat nějakou afterparty? Co takhle například 18. - 20. 7. na Velehradě...;-) Ale tam samozřejmě půjde o mnohem víc! Takže na viděnou na ActIv8, nebo kdekoliv jinde ;-)
Už to tu jednou bylo napsáno… To, že se Celostátní setkání mládeže vůbec uskutečnilo, bylo i díky 655 dobrovolníkům, kteří se přihlásili do 25 přípravných skupin a strávilo tak setkání ve službě druhým…
A jakže se žilo v přípravném týmu? No, upřímně, byla to fuška :-) Mnoho z těch lidí mělo ze samotného setkání vážně málo. Místo programu mávali vlaječkama, seděli za počítačem a psali články, připravovali liturgii, nebo v době polední pauzy rozdávali obědy, či nás obsluhovali v Tý-klubu…
Jiní v noci hlídali podia, další ve dne provázeli hosty, kutili a malovali cedule a zdobili všechno, co jim přišlo pod ruku. Jiní pro změnu vozili všechny a všechno, co bylo třeba a kam bylo třeba. Někteří zase registrovali do signálů, další zařizovali hudbu, nebo se v jednu ráno budili, aby otevřeli opozdilcům jejich dočasné domovy… Další uklízeli, starali se o druhé, aby mohli strávit setkání v pohodě, jiní nás zásobovali při programu v poledním žáru pitnou vodou, abychom nezkolabovali. Jiní známí neznámí nás informovali, co se právě děje a jak točit, popřípadě různak jinak hejbat kohoutkem, aby nám začala týct voda…:-) A další připravovali program na podiu, učili se slova, či připravovali projekci, kterou jsme sledovali na plátně…
Jiná skupinka běhala na workshopy dlouho předem, aby stihli odemknout sály a další zas ty workshopy animovala. A díky jiným byl všude proud a klapalo to po technické stránce. Dalším dobrovolníkům se povedlo rozzářit tváře starých, nemohoucích lidí… A jiní zas měli na srdci naše fyzické zdraví, a tak nám zajistili fotbal a volejbal a loďky… Další pro změnu pilně zaměstnávali naše ručky, abychom si mohli odvézt z Tábora to, co jsme sami vytvořili… :-)
A to všechno dělali lidé stejně staří jako ti, pro koho to připravovali… Většina z nich přijela do Tábora už 8. srpna. Pro hodně z nich začala služba už pár měsíců před samotným setkáním… Celý ten šrumec byl pro ně jiný, než pro samotné úcastníky - měli totiž možnost nakouknout přímo “pod pokličku”.
No a právě tady, právě v tomhle případě platí, že CSM nebylo jen samé mjuhehé a mucheché, jak by se mohlo zdát. Nebylo to totiž vždycky pro mnoho lidí v tom přípraváku snadný, to mi věřte… Kdyby jste přišli během přípravného týdne do takové propagace, nestačili byste se divit, jak se to tam kmitalo… Kdybyste během setkání sháněli například metr (jako že já jsem ho sháněla;-), tak byste poznali, že ten člověk k vám přiběhl, změřil vám to, co potřebujete a hned zas běžel někam jinam. Kdybyste přišli v jednu ráno do místnosti, kde sídlil tisk, nenašli byste tichou učebnu, ale prostor, kde se úpenlive pracuje a kde se to ani náznakem neblíží konci… A to nebylo jenom v těhle skupinkách. Na mnoha tvářích byla k blížícímu se konci setkání pozorovatelná přímou úměrou se zvětšující únava…
Určitě by byla velká iluze představovat si přípravný tým jako skupinu těch nejlepších, co všechno vždycky zvládli a vždycky byli plni elánu a nikdy je nic nevytočilo… To fakt ne, vždyť přípravák byli taky jen lidé;-) Ale přesto, přese všechno, si troufám říct, že právě přípravný tým dal všem, kteří v něm byli, jiný rozměr celého setkání… Jaký? Rozměr důvěry a odevzdanosti. Nebát se a vše dát do rukou toho Nejvyššího, to bylo to, co přípravák mnoho lidí naučil…
A když jsem odjížděla, viděla jsem sice tváře, na kterých se podepsala únava, ale ani ta nepřebila úsmev a radost, kterou tyhle lidi CSM naplnilo… :-) A kdybyste se jich zeptali, jestli toho, že strávili CSM v přípraváku litují, jsem si téměř jistá, že by odpověděli bez zaváhání “ne”…
Jen pro připomenutí, aneb kdože tam všechno byl:
Když se řekne Celostátní setkání mládeže v Táboře, plno lidí jako jednu z prvních věci vybafne i něco ve stylu “Rebecca”… A jak pak by ne? Vždyt CSM Tábor-Klokoty a Koncert pro Haity, kde byla velkou star právě Rebecca St. James, šly spolu takřka ruku v ruce…
Jedním z témat, kterým se CSM věnovalo byla SOLIDARITA. Trvalá solidarita - na tu se dával na setkání velký důraz. A protože se nemá zůstávat jen u slov, ale slova se mají měnit v činy, jedním z výrazů této solidarity byl i již zmiňovaný benefiční koncert pro Haiti, který byl pořádaný ve spolupráci s Arcidiecézní charitou v Olomouci.
Koncert pro Haiti se konal 15. srpna, tedy ve středu, třetí den setkání. A nebylo to zhola jen o zpívání. Během koncertu předseda komise pro rozvoj Haiti - Pierre Armand přiblížil i historii a současnou situaci na Haiti a ředitel Václav Keprt představil jednotlivé projekty, které jsou realizovány prostřednictvím olomoucké Arcidiecézní charity. Hostem byl i misionář P. Roman Musil, který dřív působil právě v Táboře na Klokotech. V současnosti žije a pracuje ve vesnici Baie de Henne.
Hlavní hvězdou koncertu se ale bezesporu stala Rebecca St. James, která tak poprvé navštívila českou republiku. No jo, dyť se na ni většina účastníků třásla už od pondělí;-) Ale zase, abychom to tu nikterak nepřeháněli, samozřejmě se někomu líbila víc, někomu míň, tak to bývá, že;-)
Tahle americká poprocková zpěvačka je jednou z padesáti nejvlivnějších zpěváků světa a držitelkou Grammy za nejlepší křesťanské rockové album roku 2000. A jestli si dobře vzpomínáte, tak Klokoty pořádně rozproudila. A to nejen svým zpěvem, ale i modlitbou a osobním svědectvím…
Rebecca ale nebyla jediným zahraničním hostem. Na koncertu účinkoval i autor táborské hymny, známý slovenský zpěvák Richard Čanaky. Celý koncert pak uváděl moderátor Aleš Juchelka… No a ten, kdo tam byl, má určitě na co vzpomínat;-) A kdo tam nebyl, měl možnost to sledovat na TV Noe;-) A kdo ani to ne, tak si aspoň mohl prohlídnout fotky na signály.cz ;-)
Na koncert přišlo přes 6200 posluchačů a výtěžek ze vstupného a z veřejné sbírky činil téměř 350 000 korun... K tomu se ještě nasčítala nějaká ta koruna z dárcovských SMS;-)
Solidarita ale nekončila jen koncertem pro Haiti, na to pozor! Toto téma, jestli si vzpomínáte, prostupovalo celým setkáním. Byly tu i workshopy, či výstavy, která se nám snažili přiblížit celou situaci na Haiti...
A když už jsme se dostali k té hudbě, tak je od věci ještě zmínit, že koncert pro Haiti nebyl jediným koncertem na setkání... Nebo se to zdálo jen mě, že právě na CSM bylo hudby tolik, že člověk nevěděl, co dřív?
Celým setkáním nás provázely dvě scholy - SBMka a Credenc a další koncerty byly součástí programu každý den. V průběhu týdne hrálo na setkání celkem 32 kapel a hudebních těles. Ve čtvrtek byl pak na programu i OPEN SPACE Festival křesťanských hudebníků, kterým se oslavil “Den Církve”. Na tuto přehlídku (nejen)amatérských hudebníků nebo hudebních těles, schol, kapel, sborů a všelijakých podobných seskupení, se mohl přihlásit každý.
I ze stylů si skutečně přišel každý na své. Během setkání byl na podiech slyšet nejen rock, folk, hardcore a pop, ale i jazz či swing, varhanní hudba (ta teda nezněla na podiu;-))…
V sobotu koncerty vyvrcholily hudebním festivalem, kdy bylo k výběru šest různých scén, takže si každý mohl vybrat podle chuti. Místo pro odvaz, i místo plné rocku, či worshipy, nebo snad spirituální? Jak bylo libo;-)
Hudba patří do života mladých lidí, hudbou lze chválit Hospodin… Milovníci hudby si holt přišli na CSM zcela jistě na své... Nebo snad ne? ;-)
ZDROJ: Tiskové zprávy CSM
Foto: Kuduk (Fototým CSM)
Celostátní setkání mládeže se opakuje přibližně jednou za 3 až 5 let


ZDROJE: tiskové zprávy o CSM a http://tabor2007.signaly.cz
foto: zdenoush (fototým CSM)